● Primární umělá náhrada kyčelního kloubu
● Deformita proximálního femuru
● Zlomenina proximálního femuru
● Osteoskleróza proximálního femuru
● Úbytek proximální femorální kosti
● Revizní umělá náhrada kyčelního kloubu
● Periprotetické zlomeniny femuru
● Uvolnění protézy
● Infekce jsou po výměně pod kontrolou
Totální endoprotéza kyčelního kloubu (THA) je chirurgický zákrok, jehož cílem je zlepšit mobilitu pacienta a snížit bolest nahrazením poškozeného kyčelního kloubu umělými komponentami. Obvykle se provádí, pokud existuje důkaz o dostatečném množství zdravé kosti k podpoře a stabilizaci implantátů. THA se doporučuje pacientům trpícím silnou bolestí kyčelního kloubu a/nebo postižením způsobeným stavy, jako je osteoartróza, traumatická artritida, revmatoidní artritida a vrozená dysplazie kyčelního kloubu. Je také indikována v případech avaskulární nekrózy hlavice stehenní kosti, akutních traumatických zlomenin hlavice nebo krčku stehenní kosti, neúspěšných předchozích operací kyčelního kloubu a některých případech ankylózy. Hemi-artroplastika kyčelního kloubu je na druhou stranu chirurgickou možností vhodnou pro pacienty, kteří mají uspokojivou přirozenou jamku kyčelního kloubu (acetabulum) a dostatek stehenní kosti k podpoře dříku stehenní kosti. Tento postup je indikován zejména u specifických stavů, včetně akutních zlomenin hlavice nebo krčku stehenní kosti, které nelze účinně reponovat a léčit vnitřní fixací, dislokací zlomenin kyčle, které nelze vhodně reponovat a léčit vnitřní fixací, avaskulární nekrózy hlavice stehenní kosti, nesrůstání zlomenin krčku stehenní kosti, některých vysokých subkapitálních zlomenin a zlomenin krčku stehenní kosti u starších pacientů, degenerativní artritidy, která postihuje pouze hlavici stehenní kosti a nevyžaduje náhradu acetabula, a také patologií postihujících pouze hlavici/krček stehenní kosti a/nebo proximální femur, které lze adekvátně řešit hemi-hip artroplastikou. Rozhodnutí mezi totální endoprotézou kyčelního kloubu a hemi-hip artroplastikou závisí na různých faktorech, jako je závažnost a povaha onemocnění kyčelního kloubu, věk a celkový zdravotní stav pacienta a odborné znalosti a preference chirurga. Oba postupy prokázaly účinnost při obnově mobility, snižování bolesti a zlepšování kvality života pacientů trpících různými poruchami kyčelního kloubu. Je nezbytné, aby se pacienti poradili se svými ortopedickými chirurgy, aby určili nejvhodnější možnost operace na základě jejich individuálních okolností.